Finanční podpora výzkumu a vývoje v ČR

(její získání a utrácení)

Obsah: 

*******************************

Úvod

Asociace výzkumných organizací i OKO AVO se zabývá především aplikovaným výzkumem a vývojem prováděným v soukromých společnostech. Proto další informace jsou směřovány hlavně do této oblasti. Vzhledem k tomu, že členy AVO je i několik příspěvkových organizací (z kterých se možná časem stanou soukromé organizace nebo tzv. Veřejné výzkumné instituce) a spolupráce ve výzkumu a vývoji zahrnuje i další typy organizací, zabýváme se i důležitými problémy ostatních typů právnických osob v této oblasti.

Základním, v současné době platným dokumentem pro všechny záležitosti související s financováním výzkumu a vývoje z veřejných prostředků je "Zákon 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)".

Konkrétní upřesnění použití tzv. účelového financování  obsahuje „Nařízení vlády 461/2002 o o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji“. Obdobně jsou záležitosti související s institucionální podporou upraveny „Nařízením vlády 462/2002 o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů“.

Pro poskytování informací o obou typech financování pak platí „Nařízení vlády 267/2002 o informačním systému výzkumu a vývoje“.

V dalším textu je používáno názvosloví definované v uvedených dokumentech. Pouze v případě, kdy je to nutné k pochopení nových názvů používáme i dřívější – vžité termíny. U nákladů na projekt používá zákon pojem „Uznané náklady“. V našem textu používáme spíše „Uznatelné náklady“, protože „Uznané náklady“ se z nich stanou de facto až po jejich odsouhlasení poskytovatelem (případně kontrolou FÚ).

*******************************

Jak na to – základní informace o možnostech podpory

Pro uskutečnění vlastních výzkumných a vývojových záměrů je možné získat dva základní typy podpory. Je to institucionální podpora a účelové financování.

Institucionální podpora.

Již z názvu je patrné směřování tohoto typu podpory. Je především určena pro základní výzkum prováděný bez konkrétního realizačního zaměření, který zajišťuje vědecký rozvoj určitého oboru. Kromě základního "Zákona 130/2002 o o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)" upravuje záležitosti související s institucionální podporou „Nařízení vlády 462/2002 o institucionální podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o hodnocení výzkumných záměrů“.

Tyto dokumenty definují institucionální podporu, jako poskytnutí institucionálních prostředků na tzv. výzkumný záměr. Výzkumným záměrem pak rozumí vymezení předmětu výzkumné činnosti právnické osoby, jeho cílů, strategie, nákladů a předpokládaných výsledků, který zajišťuje v základním nebo aplikovaném výzkumu, s výjimkou průmyslového výzkumu a její koncepční rozvoj na období 5 až 7 let. Směry výzkumu si prakticky určují organizace samy a musí dokázat jejich vědecké přínos (nikoliv ekonomický!) a dosavadní skvělé výsledky. Omezením jsou  jen statut organizace a platná státní politika výzkumu a vývoje.

Právě v otázce statutu organizace přinesl (i díky úsilí AVO) nový "Zákon 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)" zásadní změnu v přístupu k soukromým organizacím. Původní definice vyřazující z tohoto typu financování obchodních společností nebyla do zákona převzata a naopak (po vrácení zákona při projednávání v Parlamentu k dopracování) byl jeho § 28 „Prokazování způsobilosti uchazeče“ upraven tak, aby umožnil poskytnutí institucionálního financování i soukromým organizacím. Ty musí splnit několik podmínek. Kromě jiného musí být předmětem činnosti uchazeče výzkum a jiná než výzkumná činnost a podmínky jejího provádění musí být uvedeny ve zřizovací nebo zakládací listině s tím, že tuto jinou činnost provádí uchazeč pouze za účelem účinnějšího využití majetku. Navíc musí po dobu trvání institucionálního financování uchazeč veškerý zisk využívat pouze k podpoře výzkumu (stačí čestné prohlášení s následnou kontrolou).

Tyto podmínky jsou trochu omezující, nic však nebrání tomu, aby soukromá firma založila dceřinnou společnost (po přijetí zákona o Veřejných výzkumných organizacích třeba i tuto VVI), která je splní. Tím je soukromým společnostem umožněno financovat základní (až cílený) výzkum ze 100 %-ní podpory z veřejných zdrojů.

Zákon o podpoře výzkumu a vývoje zavádí ještě možnost tohoto financování pro tzv. „Specifický výzkum na vysokých školách“, kde není hlavním kritériem světová úroveň dosažených poznatků, ale účast studentů na tomto výzkumu. Spadá sem i mezinárodní spolupráce ČR ve výzkumu a vývoji realizovaná na základě mezinárodních smluv (např. příspěvek ČR do 6.RP).

Účelové financování

Základním, v současné době platným dokumentem pro všechny záležitosti související s účelovým financováním je "Zákon 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)" a „Nařízení vlády 461/2002 o o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji“.

Zatímco institucionální podpora se týká podpory celého vědeckého programu (oboru) je účelové financování zaměřeno na podporu řešení jednotlivého projektu (!!). Systém účelové podpory rozlišuje tři typy projektů výzkumu a vývoje:

1. programový projekt, ve kterém příjemce vyjadřuje, jakým způsobem a za jakých podmínek přispěje k naplnění cílů programu formulovaných poskytovatelem,

2. grantový projekt, ve kterém příjemce cíle a způsoby řešení v základním výzkumu stanovuje sám,

3. veřejnou zakázku ve výzkumu a vývoji, ve které příjemce provádí výzkum a vývoj pro potřeby poskytovatele, který je jediným uživatelem jeho výsledků.

Protože v praxi členů AVO převládají projekty typu 1. – programový projekt, týkají se naše informace především těchto projektů. Řada postupů (např. veřejné soutěže, uznané náklady, hodnocení atd.) je však pro všechny typy projektů obdobná.

Programový projekt – jedná se o naprostou většinu projektů z oblasti aplikovaného výzkumu a vývoje, u kterých žádají soukromé organizace o podporu. Bohužel, v této oblasti panuje dosti mýtů a nepochopení základních principů, z kterých plynou dotazy typu: proč nemohu do nákladů výzkumu a vývoje účtovat zisk, kde mám vzít na spolufinancování apod.

Základní nedorozumění vzniká nepochopením naprosté změny filozofie státní podpory výzkumu a vývoje z účelových prostředků proti dřívějšku:

Tato podpora není (jak bylo dříve) výrazem „celospolečenské objednávky“ a tedy objednávkou státu u příslušné firmy. Filozofie státní podpory je jednoduchá: Organizace se sama rozhodne, že bude vyvíjet nové řešení něčeho (protože to potřebuje nebo to prodá). Tedy rozhodne se, že bude po určitou dobu financovat vlastně naprosto ztrátovou činnost (výzkum a vývoj), z jejíchž výsledků získá příjem až v příštích obdobích. Aby omezila svoje rizika obvyklá při výzkumu a vývoji, požádá stát, aby ji pomohl s financováním této činnosti. A stát (podle řady kritérií) se eventuálně milostivě rozhodne, že organizaci na tento záměr nějakou pětkou přispěje. Proto také (až na specifické případy) si stát nedělá nárok na vlastnictví hmotných či nehmotných výsledků této podporované činnosti, pouze v případě vyšší podpory (procentuálně) z peněz daňových poplatníků nebo při nevyužití výsledků požaduje, aby přístup k uvedeným výsledkům byl nediskriminační i pro ostatní zájemce.

V zák. 300/1992 byl uvedený princip financování definován velmi pregnantně: „Účelovým financováním vývoje ze státního rozpočtu se pouze výběrovým způsobem doplňuje financování vývoje z vlastních zdrojů“.

Aby stát poskytoval finanční podporu z peněz daňových poplatníků efektivně a v souladu s cíli České republiky, vyhlašuje příslušný poskytovatel (ministerstvo) tzv. „Programy výzkumu a vývoje“. Stručně řečeno – v těchto programech stanoví cíle své podpory a tím i podmínky, které musí přihlášené projekty splňovat. Soubor těchto programů (po předchozím posouzení Radou vlády pro výzkum a vývoj) schvaluje vláda vč. finančních prostředků uvolněných na jednotlivé programy.

Poskytovatel pak vyhlásí (viz tlačítko PROGRAMY PODPORY VaV) termíny a ostatní podmínky za jakých mohou v tomto programu žádat organizace o podporu svých konkrétních projektů.

Závěr

Do podpory výzkumu a vývoje vkládá stát dosti velké prostředky ze státního rozpočtu. I když se nyní poměr institucionální a účelové podpory bohužel změnil v neprospěch účelové, lze zjednodušeně říci, že.řádově 1/2 až 2/3 částky účelového financování (cca 3 miliardy Kč) je určeno právě pro programové projekty – tedy pro projekty, na jejichž výstupu je konkrétní výrobek, technologie či podobně. I když tato částka zdaleka (ani procentuálně k HDP) nedosahuje hodnot vyspělých států, je to přece jen dost na to, aby poměrně velký počet projektů výzkumu a vývoje byl podpořen.

*******************************

Výše a typ podpory

Možná výše podpory

Pro určení výše státní podpory v EU (a tedy i v ČR) pro jakýkoliv účel však platí důležité kritérium: Podpora státu nesmí narušit hospodářskou soutěž na relevantním trhu výrobků.

U podpor pro podnikatelské záměry apod. povoluje EU určitou hranici maximální podpory pro jednu firmu (např. 100 000 € v průběhu tří let). U podpory výzkumu a vývoje není maximální hranice stanovena, ale měřítko možné procentuální míry podpory se odvíjí od „vzdálenosti“ podporovaného typu výzkumu a vývoje od realizace – uplatnění výsledků tohoto výzkumu a vývoje na trhu.

Proto lze např. v případě institucionálního financování, grantových projektů a veřejných zakázek povolit až 100%-ní podporu (jedná se především o vědu a výzkum bez narušení trhu hotových výrobků a služeb). U programových projektů je nutné na základě výše uvedených premis stanovit i maximálně možnou procentuální míru podpory vztaženou k celkovým nákladům na řešení projektu.

Konkrétní výši včetně možnosti zvýšení uvádí „Nařízení vlády 461/2002 o o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji“ . Zjednodušeně lze říci, že základní míra možné procentuální podpory různých typů výzkumu a vývoje je (v závorce je uvedena maximální výše při splnění dalších podmínek):

badatelský výzkum 100 %
aplikovaný výzkum 100 %
průmyslový výzkum 50 % (75 %)
vývoj 25 % (50 %)

Nad aplikací těchto podmínek bdí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže sídlící v Brně, který musí každý program podpory výzkumu a vývoje před jeho vyhlášením schválit.

Standardní projekt výzkumu a vývoje se ale samozřejmě skládá obvykle nejméně ze dvou typů výzkumu a vývoje. Dosavadní praxe je taková, že se hodnotí zařazení projektu do převažujícího typu výzkumu a vývoje. Přijímaná opatření však směřují k tomu, aby každý projekt byl rozdělen na etapy definované jednoznačným vymezením věcného obsahu, finančních nákladů a typu výzkumu a vývoje. U nich pak lze stanovit jednotlivé výše podpor a součtem celkovou podporu. Nezapomeňte, že povolená procentuální výše podpory nesmí být  překročena nejen v celkovém řešení projektu, ale ani v jednotlivých letech řešení!

Typ podpory

V předchozích letech byl definován typ podpory převážně jako bezúročná návratná finanční výpomoc (půjčka). Pouze v případě, že „výsledky řešení projektu jsou určeny více subjektům“, byla přiznána forma dotace.

Nový Zákon o podpoře výzkumu a vývoje pojem půjčky (návratné finanční výpomoci) již vůbec nezná a definuje formu podpory pouze „..formou dotace právnickým nebo fyzickým osobám..“ 

Způsob poskytnutí podpory

O možnostech "přidělení" podpory jednotlivým subjektům řešícím jeden společný projekt se více dočtete v "Příjemci a spolupříjemci".

Co se týká konkrétního poskytnutí peněžních prostředků poskytovatelem příjemci, odkazují obě nařízení vlády na příslušnou Smlouvu o poskytnutí podpory.. (případně Rozhodnutí …) uzavřenou mezi poskytovatelem a příjemcem. V této smlouvě (rozhodnutí) tedy stanoví poskytovatel konkrétní náležitosti poskytnutí a užití prostředků podpory.

Dosud byl konkrétní převod peněžních prostředků pro obchodní společnosti uskutečňován poskytnutím tzv. „limitky“, na jejímž základě Vám byl založen účet u nejbližší ČNB. Na něj převedl poskytovatel příslušnou částku. Pozor – účet můžete mít založen pouze jeden na jedno IČO pro všechny poskytovatele! V daném roce se tak na něj (v případě více podpor) převáděly všechny finance od různých ministerstev a různých projektů. Tento fakt respektují i „limitky“, kde se vždy uváděl i součet dosavadních ročních příjmů. Další postup užití převedených finančních prostředků by měl vyplynout z uzavřené smlouvy (rozhodnutí). Samozřejmě, nejjednodušším způsobem je možnost okamžitého převodu peněz na účet příjemce. (Někdy se vyskytují nejasnosti při typu formulace „….příjemce převede prostředky na zvláštní účet, z něhož čerpá částky na řešení projektu……“. Domníváme se, že není nutné si to vykládat zcela rigorózně založením zvláštního účtu v bance na každý projekt, ale že podúčet v účetnictví je také „zvláštní účet“.)

Většinou však v současné době poskytovatelé předepisují převod finančních prostředků na zvláštní bankovní účet (někdy ještě rozdělený na "Investiční" a "Neinvestiční"), z kterého jsou pak čerpány naběhlé náklady. Pozor! Přestože to někdy poskytovatelé nepíší ve smlouvě (rozhodnutí) předpokládají a kontrolují, že měsíčně z tohoto účtu příjemce čerpá částky úměrné měsíčním nákladům na projekt! Nezapomeňte také, že co zůstane na těchto účtech k 31.12. příslušného roku, je nutné vrátit do státní kasy (bez ohledu na to, zda jste celou dotaci správně utratili)!

Do nákladů vynaložených na řešení podporovaného projektu lze zahrnout pouze tzv. "Uznané náklady na projekt".

Změna výše podpory

V průběhu řešení projektu se může stát, že je nutné změnit výši uznaných nákladů případně i výši dotace. Tuto situaci řeší § 9 odst. 7 zák. 130/2002, konkrétněji pak § 4 vyhl. 461/2002. O změnu na příští rok může příjemce požádat nejpozději 60 kalendářních dnů před koncem roku. Pokud však nastane podstatná změna okolností musí požádat do 7 dnů od okamžiku, kdy se o ní dozvěděl! Poskytovatel musí o změně rozhodnout do konce roku nebo do 60 dní (v druhém případu) a pak uzavřít dodatek smlouvy. Zamítnutí však musí oznámit do 30 dnů! Obdobně musí postupovat i poskytovatel. Celková změna uznaných nákladů nebo výše účelové podpory však nesmí přesáhnout 50% původně uznaných nákladů či dotace!

*******************************

Uznatelné náklady na řešení projektu

Základním, v současné době platným dokumentem pro všechny záležitosti související s účelovým financováním je kromě zák. 130/2002  především „Nařízení vlády 461/2002 o o účelové podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o veřejné soutěži ve výzkumu a vývoji“..

Zák. 130/2002 definuje, že „..uznanými náklady (jsou)  takové náklady ve výzkumu a vývoji, které poskytovatel schválí jako nutné pro řešení projektu nebo výzkumného záměru a které budou vynaloženy během jejich řešení, jsou zdůvodněné, prokazatelné a přiřazené ke schváleným činnostem.V Nařízení vlády 461/2002 jsou v § 3  „Vymezení položek uznaných nákladů“ poměrně pregnantně definováno, co lze z nákladů na projekt hradit.

V našem textu používáme spíše „Uznatelné náklady“, protože „Uznané náklady“ se z nich stanou až po jejich odsouhlasení poskytovatelem.

Investice

V souvislosti s uznatelnými náklady upozorňujeme na úhradu nákupu investic. Do celkových nákladů na projekt, lze započítat finančně pouze tu část investic, která bude na řešení projektu „spotřebována“ s přihlédnutím k době odpisování investice a k míře využití pro řešení projektu. Pro stanovení příslušné částky je použít vzoreček:

UN = A/B x C x D

kde     UN jsou uznané náklady

          A je počet měsíců, po které bude hmotný majetek podle návrhu využíván pro řešení projektu

B je doba životnosti hmotného majetku

          C je cena hmotného majetku

          D je procentuální podíl použití hmotného majetku pro řešení projektu

 V převážné části návrhů projektů (doba řešení je převážně kratší něž odpisová doba investice) je tedy možno do celkových nákladů na řešení uplatnit pouze část ceny investice a zbylou zaplatit z prostředků nositele mimo projekt.

Pozor – jedná-li se ve výsledku o částku větší než zákonem stanovený limit (to se týká i např. služeb), bylo by teoreticky nutné uspořádat další veřejnou soutěž na dodavatele investice! Výklad tohoto postupu, konzultovaný s ÚHOS a přijatý i do nového Zákona o podpoře výzkumu a vývoje  je ten, že stačí, když návrh projektu obsahuje atributy veřejné soutěže na pořízení této investice. Jedná se především o předložení více nabídek příp. o zdůvodnění pouze jedné nabídky v případě unikátní investice apod. – tak jak zákon o veřejné soutěži požaduje. Schválením projektu se rozumí, že nákup investice (služby) byl již touto veřejnou soutěží (veřejná soutěž na získání účelových prostředků na řešení projektu výzkumu a vývoje dle zák. 130/2002) vybrán. Zatím se však nepodařilo získat závazné stanovisko k určení příslušné částky, které se příslušná (obecná) veřejná soutěž týká. Prosazujeme výklad, že tento problém nastává pouze tehdy, když zákonný limit překračuje ta část státní dotace, kterou uvažuje uchazeč použít na nákup investice (zákon o veřejné soutěži platí pouze pro státní peníze!). Tedy nikoliv celkové náklady na investici v projektu včetně příspěvku spolunositele či dokonce celková cena investice (spolufinancování viz dále). Nejjednodušší se pak jeví řešení tohoto problému zakoupením investice pouze z prostředků nositele.

            Pozn.: Tento postup (stanovení konkrétní organizace, ceny za její služby apod. již v návrhu projektu) je nutný i v případě výběru spolupříjemců (dříve spolunositelů) viz kap."Příjemci a spolupříjemci".

Část investice hrazené z dotací nelze daňově odepisovat!!!! Je to častá chyba v účetnictví, kdy se příslušnému ekonomovi řešitel nesdělí, že část investice byla hrazena z dotace. Z nevědomosti je pak jako tzv. "Vstupní cena", ze které se počítají odpisy, uvedena celá cena investice. § 29 zákona 586/1992 Sb, o daních z příjmů jasně v odst.1) stanoví, že "Vstupní cena hmotného majetku se snižuje o poskytnuté dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtů obcí a krajů, státních fondů, o poskytnuté prostředky (granty) přidělené podle zvláštního právního předpisu, o poskytnuté granty Evropských společenství, o poskytnuté dotace, příspěvky a podpory z veřejných rozpočtů a jiných peněžních fondů cizího státu ………"

Mzdy

Do uznaných nákladů patří osobní náklady, resp. výdaje na výzkumné a vývojové zaměstnance, techniky a další pomocný personál včetně zaměstnanců dělnických profesí podílejících se na řešení projektu, zahrnující povinné zákonné odvody.

Z účelové podpory projektu se smí hradit náklady na mzdy pouze některých pracovníků.

Doporučujeme se podívat do nařízení vlády a definovat velmi přesně z jakého „titulu“ hradíte mzdové prostředky. Je pak nutné se vyvarovat školáckých chyb, jako že v době vykazování pracovníka na projekt ho pošlete na služební cestu související s jinou činnosti (např. režií) apod.

Časové hledisko

Nezapomeňte, že jak do věcného řešení tak do financování projektu můžete zahrnout pouze to, co se stalo v průběhu schválené doby řešení projektu! Zaplatíte-li něco, co jste sice ve schválené době řešení použili, ale platba (fakturace) byla uskutečněna mimo tuto dobu – nelze použít. Doporučujeme využít v takovémto případě zálohu a tu pak vrátit a vystavit celkovou fakturu. Pro ilustraci: Příjemce obdržel dotaci na účast na výstavě. Pro úsporu ceny (sleva při včasné platbě) zaplatil nájem stánku před počátkem schválené doby řešení projektu. Zcela jednoznačně byla tato faktura vyloučena z uznaných nákladů!

Dalším dokumentem, který může ovlivnit způsob účtování a věcné naplnění  uznatelných nákladů na projekt je „Rozhodnutí o poskytnutí účelových finančních prostředků na podporu vybraného projektu zahrnující celou dobu řešení projektu a období do vyhodnocení výsledků řešení projektu, včetně vypořádání poskytnuté dotace“ (případně „Smlouva o řešení projektu“), na základě kterého obdržíte podporu. V těchto dokumentech může poskytovatel „zpřísnit“ podmínky poskytnutí podpory nad rámec uvedeného Nařízení vlády.

Spolufinancování

Jak řečeno výše, na financování řešení podporovaného projektu se podílí jak státní prostředky tak prostředky nositele projektu. Platná legislativa nedělá (z hlediska uznatelných nákladů) mezi oběma druhy zdrojů rozdíl. Toto platí nejen pro vykazování, ale i pro kontrolu užití všech prostředků. Většina poskytovatelů dotace si ještě možnost kontroly celého hospodaření příjemce „pojišťuje“ v Rozhodnutí o přidělení podpory.

Přesto v praxi k rozlišování obou finančních zdrojů dochází. Vykazování nákladů hrazených ze státních prostředků se u všech poskytovatelů řídí přibližně stejnými procedurami. U spolufinancování (tzv. příspěvku nositele) se však dosavadní praxe podle jednotlivých poskytovatelů dosti liší. Jak předepsané obsahy návrhů projektů tak uzavřené smlouvy (Rozhodnutí) a následné vlastní vyúčtování obsahuje celou škálu způsobů. Od vykazování obdobného vykazování státní dotace, přes přesné vykazování pouze některých položek (např. mezd) až po pouhé místopřísežné prohlášení o existenci vkladu spolunositele.

Nyní připravovaná opatření směřují k naplnění legislativních pravidel – tedy k odstranění rozdílu mezi oběma typy prostředků. Rigorózně vzato – ve všech dokumentech by měly figurovat pouze celkové uznatelné náklady na projekt a z nich by byla ze státních prostředků hrazena „ideální n-tina“. To však přináší problémy při provádění finančních kontrol různými kontrolními orgány, které potřebují definovat, zda byly zpronevěřeny státní prostředky nebo „jen“ špatně užity prostředky nositele.

Proto praxe směřuje k tomu, že budou oba typy prostředků vykazovány (zdůvodňovány, kontrolovány apod.) sice odděleně, ale podle stejných procedur. V praxi to znamená, že již v návrhu projektu a pak ve všech následných krocích (účtování, zdůvodnění nákladů a další) bude nutné uvádět vždy dvě stejně členěné tabulky, které budou odděleně vykazovat „utrácení“ státních peněz a peněz spolunositele. Uznatelné náklady v obou tabulkách však budou muset respektovat stejná, výše uvedená předepsaná pravidla „utrácení“.

Kontrola Finančních úřadů

V r. 2002 (s dokončováním v r. 2003) provedly FÚ celostátní akci „Kontrola dotací na výzkum a vývoj poskytnutých v letech 1999 a 2000“. Zdá se, že hranicí pro kontrolu byla výše 1 mil. Kč/rok poskytnuté dotace.

Hlavním rysem kontrol bylo „učení se“ obou stran. Problémem byla neexistence přesných zákonných definic pro podporu projektů výzkumu a vývoje platných v době přijímání projektů. FÚ musely při stanovení správnosti nákladů (ve smyslu dnes již přesně definovaných „Uznaných nákladů“) vycházet prakticky z obecných formulací zák. 300/1992 a nař. vlády 27/1996. Zde jsou přesněji pouze definovány mzdové prostředky (poněkud nevýhodně pro obchodní společnosti) a obecně (jako náklady potřebné pro řešení projektu) ostatní náklady s tím, že jejich přesnou definici může určit poskytovatel ve smlouvě.

FÚ našly řadu závad. Byly dvojího druhu.

Prvním typem byly konkrétní „účetní“ chyby v nákladech na řešení projektu. Jednalo se převážně o chyby, na které upozorňujeme v tomto dokumentu (náklad byl vynaložen mimo termíny řešení; v mzdových nákladech byl deklarován pracovní čas pracovníka, ale kontrola zjistila, že se zabýval v té době jinou činností; investice byly chybně zaúčtovány apod.). Na základě těchto chyb byly vyměřeny pokuty, ze kterých nebylo de facto úniku.

Druhým typem bylo (domnělé!) nedodržení smlouvy o řešení projektu. Přísnost jednotlivých FÚ se v tomto směru regionálně lišila. Některé FÚ zaujaly rozumnou pozici „náklady nositele jsou jeho věcí a my zkontrolujeme jen jejich uznatelnost pro projekt“. Jiné ale trvaly na tom, že náklady nositele jsou naprosto rovnocenné s dotací a že tedy jejich jakákoliv změna (včetně jejich zvýšení!!) je nedodržením smlouvy. Ještě větší rozdíl se ukázal v hodnocení čerpání v jednotlivých položkách nákladů tedy rozdílu skutečného čerpání a plánovaného čerpání uvedeného ve smlouvách. Některé FÚ považovaly za chybu i změnu čerpání jedné položky (např. Cestovné) o 1 tis. Kč proti smlouvě. Výsledkem byly žádosti nositelů o dodatečné schválení změn ministerstvem.

Poučení: Pokud vidíte před sebou jakoukoliv podstatnější změnu v čerpání proti původním předpokladům – požádejte ministerstvo o schválení změny! Co znamená slovo „podstatnější“  záleží na odvaze každé účetní jednotky.

*******************************

Příjemci a spolupříjemci

Od 1.1.2001 platí „Zákon 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla)". Ten, spolu s uvedeným "Zákonem 130/2002 o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)" přinesl kromě změny názvosloví i řadu změn ve financování projektů výzkumu a vývoje ze státního rozpočtu.

Základní názvosloví je uvedeno na začátku zák. 130/2002. Bohužel, všechny legislativní akty zavádějí názvosloví vycházející z toku finančních prostředků – nikoliv z procesu řešení projektu. Názvy „poskytovatel“, „uchazeč“, „program“ a další jsou zcela jasné. Dřívější nositelé či spolunositelé se však nyní podle způsobu obdržení peněz mohou  jmenovat pouze příjemci nebo spolupříjemci, víceméně bez ohledu na jejich postavení při věcném řešení projektu (pro osvěžení paměti: nositel=organizace, řešitel=příslušný vědec).

Celý problém se změnou přidělování finančních prostředků vznikl tím, že od 1.1.2001 nový Zákon 218/2000 Sb. povoluje, že „Dotaci nebo návratnou finanční výpomoc ze státního rozpočtu může poskytnout pouze ústřední orgán státní správy, Akademie věd České republiky a Grantová agentura České republiky nebo ten, koho určí zvláštní zákon, (dále jen "poskytovatel").“ Skončila tedy dosavadní praxe, kdy dotaci obdržel nositel (nyní příjemce) a příslušnou její část převedl (stále jako dotaci) svým spolunositelům (nyní buď také příjemci nebo spolupříjemci). Navíc (kromě GA ČR) se dotace převádí (vlastně jednostranným) aktem „Rozhodnutí o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci“ vydaném příslušným poskytovatelem.

Jsou tedy dvě možnosti.

1) Poskytovatel vydá na jeden projekt více rozhodnutí a vznikne tedy více rovnocenných příjemců (u nich pak může být dále použit i způsob 2).

2) Poskytovatel svým Rozhodnutím (Smlouvou) přidělí dotaci pouze jednomu příjemci a ostatní se stanou tzv. spolupříjemci.

Většina poskytovatelů se však brání způsobu 1) a používá pouze způsob 2).

 Add. 1) Díky tomuto způsobu vznikne několik rovnocenných „nositelů“ projektu. Bohužel i ve smyslu zodpovědnosti za řešení. Pokud poskytovatel chce určit „koordinátora“ (hlavní nositele či pod.), musí tak učinit zvláštní smlouvou, ale prakticky na něj nemůže přenést žádnou zodpovědnost, protože mu nedá příslušné kompetence k financím pro ostatní. Způsob je samozřejmě velmi výhodný pro nositele (spolunositele). Každý odpovídá za poskytnuté finance poskytovateli, může s nimi zacházet jako s dotací a tím odpadají problémy s DPH apod. (dotace se nefakturuje! – poskytovatel ji poskytne přímo předáním tzv. „limitky“ z účtu v ČNB; viz „Výše podpory“ - „Způsob poskytnutí podpory“). Také své spolufinancování příjemce prokazuje přímo poskytovateli a nikoliv „koordinátorovi“.

Add. 2) Nejvíce používaný postup, který však přinášel a přináší mnoho problémů.

POZOR! MF ČR vydalo 8. 10. 2004 "Informaci k uplatňování zákona o DPH č. 235/2004 Sb. při uskutečňování výzkumných projektů" týkající se i DPH mezi příjemci a spolupříjemci, ve kterém mění své stanoviska k této otázce vydané v červnu 2004 . Slibuje ještě vydat pokyn k uplatňování zmíněného DPH v období mezi počátkem platnosti zák. 130/2002 a termínem 1. 5. 2004.

Po vyjití tohoto pokynu se AVO pokusí zpracovat celkovou informaci diskutující uvedený problém. Z tohoto důvodu část dalšího textu této kapitoly již neodpovídá skutečnosti a bude časem aktualizována.

Jak řečeno výše, "díky" zákonu 218/2000 Sb. klesli spolupříjemci (spolunositelé) na úroveň běžných kooperantů. Řešení problému převodu finančních prostředků mezi nimi však podléhalo časovému vývoji.

Od r. 2001 platil pokyn MF ČR Čj.: 115/81 967/2001! "Způsob poskytování účelových prostředků ze státního rozpočtu na projekty výzkumu a vývoje příjemcům a spolupříjemcům", kterým spolupříjemci mohli své práce na projektu zcela běžně fakturovat příjemci (nositeli), nebo převádět vzájemně dohodnuté částky z účtu nositele přímo na účet spolupříjemce (bod 2 a 3 pokynu) bez nutnosti fakturace a bez vzniku DPH.

Po přijetí zák. 130/2002 se však celý systém změnil. Spolupříjemci (spolunositelé) zůstali stále na úrovni běžných kooperantů, ale již se nemohou (v případě, že jsou plátci DPH) vyhnout vzniku DPH. Samotný problém způsobu převodu řeší zákon 130/2002 šalamounsky: v § 10 "Lhůta a způsob poskytnutí podpory" je v odst. (5) uvedeno, že "... Způsob a lhůtu pro poskytnutí účelové podpory příjemcem spolupříjemci stanoví poskytovatel podle § 9 odst. 1 písm. i). Příjemce poskytne stanovenou část účelové podpory spolupříjemci na základě smlouvy uzavřené mezi nimi." Zatím není znám případ, že by poskytovatel skutečně dostál své povinnosti a "stanovil způsob a ...". Příjemci to tedy většinou řešili tak, že používali dále zaběhnutý způsob převodu dle výše uvedeného pokynu MF a ti pečlivější to přímo do Smlouvy mezi příjemcem a spolupříjemcem uvedli.

To však byla bohužel chyba! Přijetím zák. 130/2002 přestal uvedený pokyn MF platit a každá platba mezi příjemcem a spolupříjemcem musí být "doprovázena" vznikem DPH (fakturuje-li plátce DPH). Ta pak nejen leží nejméně měsíc na FÚ (v případě, že jsou oba plátci DPH), ale především o ni může přijít příjemce v případě, že není plátce DPH (o celou DPH), nebo je mu vracena DPH dle koeficientu (vždy <1).

V případě, že příjemce není plátcem DPH a ve svých kalkulacích při stanovení uznaných nákladů nepočítal s platbou DPH spolupříjemci doporučujeme zkusit požádat poskytovatele o zvýšení dotace jako "podstatnou změnu okolností týkajících se řešení projektu, kterou příjemce nemohl předvídat ani ji nezpůsobil" (§ 9, odst. (7) zák. 130/2002, resp. § 4 vyhl. 461/2002). V případě VŠ se tento problém trochu "vyřešil sám" k 1.5.2004. Vysoká škola totiž může zařadit řešení projektů do tzv. "ekonomické činnosti", kde je "osobou povinnou k dani" (§5, odst. (3) zák. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty) - tedy je při této činnosti plátcem DPH a dostane ji tedy zpět.

Rada pro výzkum a vývoj vydala pro převody prostředků mezi poskytovatelem a příjemcem a mezi příjemcem a spolupříjemcem "Doporučený postup při poskytování podpory výzkumu a vývoje z veřejných prostředků podle zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje)", který však nepřináší zcela vyčerpávající odpovědi.

Připomínáme, že řešení každého projektu se řídí zákony a pravidly platnými v okamžiku podpisu smlouvy o řešení projektu (většina poskytovatelů však "aktualizovala" staré smlouvy v okamžiku přijetí zák. 130/2002).

Znovu upozorňujeme, že v každém případě finanční prostředky předávané příjemcem spolupříjemci již nejsou dotací, ale "běžným" příjmem!

Z toho plyne několik problémů: 

Pro poskytovatele je tento způsob velmi výhodný a pohodlný. Vydává pouze jedno Rozhodnutí (Smlouvu) na každý projekt. Jeho příjemce však za celý příslušný projekt zodpovídá včetně spolufinancování z prostředků spolupříjemců! To má pro něj někdy dosti kruté dopady:

a) jakýkoliv kooperant (tedy i spolupříjemce) s úhradou nad zákonem stanovenou hranici musí být vybráni na základě veřejné soutěže

b) spolupříjemci musí ve většině případů zajistit i spolufinancování, ale za jeho vložení v rámci zabezpečení celého projektu odpovídá příjemce

c) spolupříjemci musí všechny prostředky (včetně spolufinancujícího příspěvku) „utratit“ v souladu se zákonem (viz Účtování nákladů na projekt) a tento fakt dokázat příp. umožnit jeho kontrolu.

Bod a) - platí pro něj prakticky stejné zásady jako pro vybrání dodavatele investice. Výklad, konzultovaný s ÚHOS a přijatý i do nového Zákona o podpoře výzkumu a vývoje je, že stačí, když návrh projektu obsahuje atributy veřejné soutěže na výběr spolupříjemce (kooperanta). Jedná se především o předložení více nabídek příp. o zdůvodnění pouze jedné nabídky (patrně nejčastější případ). Schválením projektu (tedy vybráním projektu v soutěži na získání účelových prostředků na výzkum a vývoj) se rozumí, že výběr spolupříjemce (kooperanta) již zákonem předepsanou veřejnou soutěží prošel. Z uvedených důvodů se v některých Rozhodnutích objevila formulace typu "..Před uzavřením smluv se třetími osobami týkajících se realizace projektu je příjemce povinen vyžádat si předchozí písemné stanovisko poskytovatele……..", které se právě týká spolupříjemců (nikoliv smlouvy s místní uklízečkou na úklid kanceláře). Jiná situace je však, předepíše-li si poskytovatel povinnost příjemce např. "informovat poskytovatele o uzavřených smlouvách a dohodách se spolupříjemcem a s dodavateli", nebo "překročí-li objem dodávek od dodavatelů 20% uznaných nákladů, je příjemce povinen si vyžádat souhlas poskytovatele." Pak je nutné se dle toho řídit, příp. si vyžádat vysvětlení poskytovatele. Doporučujeme proto velmi bedlivě přečíst smlouvu (rozhodnutí)!

Body b) a c) - plnění těchto bodů je prakticky nutné zajistit zvláštní smlouvou. Její zvláštnost spočívá právě v přijatých závazcích spolupříjemce. Protože „hanba“ v případě problémů padne vždy na příjemce, doporučujeme této smlouvě věnovat náležitou pozornost.

Smlouva by měla obsahovat:

Závazky spolupříjemce:

- obsah a termíny prací plynoucí z věcného řešení projektu

- vložení spolufinancujícího vkladu spolupříjemce

- použití finančních prostředků (jak od příjemce, tak ze svého spolufinancování) jen ve smyslu předpisů, které jsou spojeny s poskytnutím dotace (odkaz na nařízení vlády, kopie Rozhodnutí o poskytnutí účelových finančních prostředků ……. apod.). Zvláště by mělo být zdůrazněno využití převedených prostředků z hlediska úhrady DPH, tedy např. u spolupříjemce – plátce DPH závazek použití pouze na úhradu základů cen bez DPH

- vyúčtování obou typů finančních zdrojů do určitého termínu (obvykle 15.12.) a případné vrácení nevyčerpaných prostředků do 15.12. příslušného roku

- umožnění kontroly splnění uvedených závazků ve stejném kontrolním rozsahu jako u příjemce.

Závazky příjemce:

- nutnou spolupráci plynoucí z věcného řešení projektu

- bezodkladný převod finančních prostředků (např. do 14 dnů po jejich obdržení od poskytovatele) ve smyslu Pokynu. Nelze v tomto případě stanovit dlouhý časový úsek od získání dotace po platbu spolupříjemci a už vůbec ne nějaké pozdržení prostředků apod. Takovýto postup je hodnocen kontrolními orgány jako "zadržení dotace" a "nesprávné použití dotace", protože zadržené finanční prostředky můžete mezitím používat k jiným účelům. Snad jediným beztrestným způsobem v případě nutnosti odložení platby (např. z důvodů nespolehlivosti partnera a z toho plynoucí nejistoty v dodávce prací) by mohlo být uložení prostředků pro spolupříjemce na zvláštní bankovní účet.

Při psaní smlouvy je nutné také zvážit možnost zavedení sankcí při neplnění uvedených závazků. Doporučujeme takovouto smlouvu vložit již do návrhu projektu – velmi přidá na důvěryhodnosti celého projektu!

 O způsobu převodu peněžních prostředků ze státního rozpočtu se více dočtete v kapitole  „Výše podpory“  podkapitola „Způsob poskytnutí podpory“.

*******************************

Úhrada DPH z dotace

Častým dotazem uživatelů jsou otázky uplatňování DPH související s náklady hrazenými z dotací. Nařízení vlády 88/2001 platné před zákonem 130/2002 po své novelizaci sice nepříliš přesně, ale přece definovalo použití dotace k platbě DPH. Zákon 130/2002 ani nařízení vlády 461/2002 však o DPH vůbec nemluví. Je nutné tedy vycházet z platných obecných zákonů a pomoci si „přiměřeně“ původními definicemi z nařízení vlády 88/2001.

Problém je nutné diskutovat pro tři skupiny uživatelů. Jedná se o vrácení DPH u plátců DPH, o úhradu DPH z dotace u „čistých“ neplátců DPH a o úhradu DPH u plátců uplatňujících poměrný odpočet DPH (koeficientem).

Při diskusi budeme používat již novelizované nařízení vlády 88/2001. Kromě jiného byla touto novelizací v nařízení doplněna jeho příloha v první větě bodu II. (označeno tučně) tak, že zníDo uznaných nákladů nelze zahrnout především zisk, daň z přidané hodnoty u příjemců, kteří jsou plátci daně z přidané hodnoty a uplatňují odpočet daně z přidané hodnoty nebo jeho poměrnou část,..

Plátci DPH

Na první pohled by se zdálo, že situace je jednoduchá = s touto DPH zacházím tak jako s kteroukoliv jinou. Bohužel se vyskytly i názory (úředníků FÚ), že když je dotace „nedaňový“ příjem, nejsou ani náklady  „zdanitelným plněním“ a nelze tudíž „běžný“ odpočet DPH provést.

Fakt je, že nikde není explicitně řečeno, že lze v tomto případě DPH uplatnit jako součást „běžného“ odpočtu DPH. Z nařízení vlády 88/2001 však bylo jasné, že plátci DPH mohou zahrnout DPH do odpočtu daně. Tato skutečnost je zdůrazněna i v „Odůvodnění“ navrhované změny nařízení vlády č.88/2001 Sb., kde je uvedeno „..zahrnutí daně z přidané hodnoty do uznaných nákladů je možné u příjemců, kteří nemohou uplatnit odpočet daně,…“. Tedy – kteří mohou – uplatní!

Neplátci DPH

Zahrnutí DPH do nákladů placených z dotace u neplátců daně již explicitně povolují některá vydaná „Rozhodnutí o poskytnutí …“. Naprosto jasně to definovala i novela nařízení vlády 88/2001.

Celý postup je trochu nelogický, protože tímto postupem se část dotace, deklarovaná jako podpora výzkumu a vývoje vrátí státu zpět v podobě vrácení DPH u dodavatele služby (zboží) a navíc je o tuto částku vlastně krácena dotace pro příjemce-neplátce DPH. Proto se AVO bude v budoucnu snažit prosadit postup obdobný DPH ze zahraniční pomoci (viz Účetní problémy mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji), kde je možno vrácení této DPH u neplátce žádat na FÚ. 

Účtování dotací a nákladů

 Dotace je samozřejmě vždy vedena jako „Příjem nepodléhající dani“.

Pozor!! Jakmile dotace "projde" nějakým nestátním účtem, nejedná se již o dotaci, ale o "tržbu prostou" (typické např. v případě plateb příjemce -> spolupříjemce).

Pro zaúčtování souvisejících nákladů se nabízí několik možností.

Nezbytnou zákonnou podmínkou je vedení nákladů na zvláštním účtu v účetnictví. U podvojného účetnictví to nečiní problém. U jednoduchého účetnictví je nutné evidovat tyto náklady tak, aby je bylo možno kdykoliv jednoznačně identifikovat. Lze využít například institutu „Zakázka“ či podobného, který účetní programy nabízejí (pro další třídění do jednotlivých položek rozpočtu pak lze použít např. „Činnost“).

Problémem však zůstává daňové hledisko.

Náklady hrazené z dotace nelze samozřejmě uplatnit jako daňově uznatelné náklady. To znamená, že by příslušný účet měl být veden jako „Náklady daňově neuznatelné“. To však přináší v programech řadu problémů (např. odpočet DPH apod.).

Proto doporučujeme jiný způsob. Všechny náklady vedené na tomto účtu účtovat tak, jako by byly hrazeny z běžných prostředků firmy a teprve před účetní uzávěrkou zvýšit daňový základ o tuto částku - samozřejmě pouze do výše dotace. (Lze použít i opak – před účetní uzávěrkou zvýšit „Příjmy podléhající dani“ o částku dotace, ale to by bylo asi příliš nezvyklé a kontrolyhodné.) Tento způsob také umožňuje eventuální opravu chyb ve směrování nákladů, které mohou vzniknout v průběhu ročního řešení projektu.

Do nákladů vynaložených na řešení podporovaného projektu lze zahrnout pouze tzv. „Uznané náklady na projekt“.

 *******************************

Jak psát projekty

V současné době používá každý poskytovatel (ministerstvo) své formuláře. Ty však a jejich hodnotící proces vykazují dosti shodné rysy a proto je možné poskytnout žadatelům několik obecných rad, jak se vyvarovat některých „hloupých“ chyb, pro které jsou pak projekty vyřazeny „z formálních důvodů“. Navíc máme několik rad i pro to, aby projekt mohl získat více bodů od oponentů. Stejné chyby se vyskytují ve všech projektech, takže se domníváme, že by se měli nad našimi radami zamyslet všichni předkladatelé. Navíc se v poslední době stále více „zdvihá laťka“ a jsou na zpracování projektů kladeny stále vyšší nároky.

-----------------

Vím, že pro výzkumníky je čtení návodů poslední zoufalá možnost, ale v tomto případě všem doporučuji skutečně si vyhlášení několikrát přečíst. Bez toho riskujete, že mrháte časem při psaní projektu, který bude vyřazen pro nějakou drobnost. Když jsem podával první projekty za AVO, přišel jsem v jednom případě až při sedmém čtení na jeden „chyták“, pro který byla pak řada projektů vyřazena. Současná vyhlášení jsou již poněkud průhlednější, ale přesto se ukazuje, že předkladatelé jim nevěnují dostatečnou pozornost. Nezapomeňte, že úspěšný návrh projektu musí splňovat dvě podmínky:

- neobsahovat „formální chyby“ – tedy musí obsahovat vše, co si vyhlašovatel vymyslel ve svém vyhlášení

- být napsán tak, aby se „vlichotil“ oponentovi – jedná se o typický marketinkový problém vnutit zákazníkovi svůj výrobek. Musí tedy především působit důvěryhodným dojmem, být přehledný a především umožnit oponentovi nalézt v něm odpověď na všechny otázky, které musí on zodpovědět ve svém hodnocení. Neočekávejte, že Váš projekt dostane oponent, který je všeznalým světovým vědcem právě ve Vašem úzkém oboru. Vzhledem k počtu a šíři projektů a počtu oponentů se často stává, že projekt sice oponuje odborník z daného oboru (např. ze stavebnictví), ale zabývající se profesně zcela jinou problematikou (projekt je třeba o revitalizaci paneláků a oponent je přeborníkem ve stavbě dálnic). Neočekávejte (díky své výzkumnické profesionální pokřivenosti), že Vámi řešený problém zná každý začínající student Vašeho oboru. Proto se osvědčuje hned v úvodu seznámit čtenáře s danou problematikou, s jejím současným stavem u nás a ve světě a s nejnovějšími trendy. Minimálně tak osvědčíte důvěryhodnost a znalost problému. Velké vědecké zdůvodňování u projektů aplikovaného výzkumu a vývoje je zdůvodnitelné pouze potud, pokud má přispět k osvětlení základních principů řešení projektu a jeho jedinečnosti. Je velmi dobré (zvláště u soukromých společností) zařadit kapitolu „něco o firmě“, v které máte možnost se vychválit jako jediní a nejlepší řešitelé tohoto projektu na světě a předestřít ekonomické radostné a šťastné zítřky Vaší firmy (případně zdůvodnit nepěkné věci čouhající z přiložených účetních dokumentů). „Stručnost“ projektu také musí být úměrná požadované podpoře. Je trapné, obdrží-li oponent s žádostí o dotaci 10 mil. Kč dvě stránky textu a několik předepsaných příloh.

Nezapomeňte! - Nenajde-li oponent odpověď na některou svou otázku (lze je vyčíst z textu vyhlášení především pod heslem Kritéria, Závazné podmínky apod.) dá buď do příslušného řádku formuláře 0 bodů, nebo alespoň ho tato situace rozladí (musí hledat odpověď jinde) a sníží své bodové ohodnocení!

 Každý projekt je po odevzdání podroben podrobné prohlídce ministerskými úředníky. Např. na MŠMT vždy dva úředníci na každý projekt obdrží formulář čítající cca 30 řádek, v kterém vyplňují ano/ne. Jakmile je jedno ne = vyřazen. Otázky se netýkají jen skutečně formálních nedostatků (chybějící zakládající listiny, čestná prohlášení apod.), ale i dalších náležitostí, které musí být uvedeny v textu návrhu.

V první řadě musí projekt splňovat některý z deklarovaných cílů projektu a být zařaditelný do vyhlášené struktury programu. Doporučuji uvést přímo, které cíle a proč splňuje a kam (do kterého podprogramu) patří. Dokonce doporučuji přímo uvést příslušnou větu z vyhlášení a odůvodnit proč se vztahuje na daný projekt. Možná právě při této činnosti zjistíte, že Váš projekt nelze nikam zařadit a že ho musíte pojmout jinak (např. že místo žádosti o podporu pořádání výstavy musíte žádat o podporu prezentace konkrétních výsledků na této výstavě).

Již zde je nutné věnovat pozornost okrajovým podmínkám. Jestliže např. je uvedeno, že program  se „nevztahuje na opakovanou prezentaci a prezentaci výstupů“, musíte v textu dokázat, že u Vašeho projektu to skutečně nejsou opakované výstupy; jestliže se „předpokládá uzavírání dohod o společném nákupu a využívání služeb“, pak v projektu nějakou důvěryhodnou smlouvu musíte mít.

Zvláště pečlivě si prostudujte kapitoly: Závazné podmínky, kriteria či podobné. Každá věta z těchto kapitol (ne-li dokonce slovo) musí mít odraz ve Vašem projektu. Jinak riskujete, že obdržíte ve formuláři NE. Jestliže je např. předepsáno „jasně vymezovat okruh příjemců, jimž jsou výstupy určeny“ a Vy se v projektu vůbec o nich nezmíníte, jste vyřazen z formálních důvodů. Jakmile ale uvedete cokoliv – splnil jste formální požadavek a je již na posouzení oponenta jak věc zhodnotí. Jednotlivá kriteria (podmínky) lze různě „tvořivě“ vykládat, ale je nutné do projektu tyto „převodní story“ uvést.

Nezapomeňte také na kompletnost různých čestných prohlášení (!jejich předepsaný obsah může být „roztroušen“ v několika kapitolách!). Neměňte jejich naznačený obsah i když se Vám zdá, že změna nemění faktický obsah prohlášení – tento postup navádí oponenta k úvahám o tom, zda nechcete něco zatajit.

Znovu opakuji: Na každou větu uvedených kapitol se musí najít ve Vašem projektu explicitní odpověď!

Na naprosté většině předkládaných projektů je vidět, že jsou psány odborníky na výzkum a vývoj, kteří se neporadili s obchodníky a ekonomy.

Díky filosofii podpory výzkumu a vývoje (viz kap. Jak na to - ..) si stát hlídá, aby nedal peníze do projektů, jejichž výsledky se nevyužijí. Proto většina programů vyžaduje alespoň stručnou marketingovou úvahu (podloženou nějakými čísly). Většina žadatelů odbude tuto povinnost (v lepším případě) obecnou úvahou o prospěšnosti vyvíjeného výrobku (technologie), která automaticky zajistí jeho prodej do celého světa. V takovémto případě oponent okamžitě pozná, že podpora požadovaná na státu je patrně přehnaná, protože minimálně 50% skutečné finanční spoluúčasti by nemohl jakýkoliv podnikatel vložit pouze na základě takovýchto uvedených obecných marketingových úvah.

 Zcela zvláštní kapitolou jsou části projektů týkající se financí. Někdy jsou v nich naprosto triviální chyby svědčící o tom, že žadatel buď této části nevěnoval žádnou pozornost, nebo neumí vůbec počítat. Jak jinak lze vysvětlit tabulku „Přínosy projektu“, kde prostým porovnáním údajů o procentuálním podílu nového výrobku (a z toho vypočítaného zisku-přínosu) na celkovém obratu firmy s tabulkou dosavadních ekonomických ukazatelů zjistíte, že by se musel během tří let zvýšit obrat firmy 7x.

Doporučuji nechat tuto (převážně tabulkovou) část prohlédnout firemnímu ekonomovi s úkolem „najít argumenty pro vyřazení projektu ze soutěže“ (nezkrachuje firma před ukončením projektu? má na spolufinancování?, nemá moc dluhů příp. jiných cizích zdrojů?,..). Až Vám dodá výsledky, budete se divit, co všechno ještě musíte v textu návrhu „okomentovat“, aby nemohl vzniknout špatný dojem z předložených tabulek.

Zvlášť ošemetné je „Zdůvodnění finančních nákladů“.  Nebudu vůbec diskutovat dosti častý případ, kdy (protože to formulář nevyžaduje!) vyplní předkladatel pouze předepsanou tabulku a v textu se o nákladech vůbec nezmíní. V poslední době se takovéto projekty stále více přímo vyřazují ze soutěže s tím, že oponent není schopen posoudit přiměřenost navrhovaných nákladů.

Předkladatel musí minimálně v textu zdůvodnit ty částky, které vybočují ze standardu (vyšší podíl kooperace či podobně).

Velmi častou chybou předkladatelů je, že zdůvodňují něco úplně jiného, než je pak uvedeno v předepsaných tabulkách. Těžko lze na oponentovi chtít, aby posoudil přiměřenost „Mzdových nákladů“ uvedených v tabulce, když v projektu je zdůvodněna např. pouze potřeba „provedení pětidenního testu ve speciální laboratoři“. Takováto zdůvodnění jsou velmi dobrá (a vřele je doporučuji) k obecnému zdůvodnění nákladů. Vždy by však měla být na konci uvedena „konverze“ do předepsaných kolonek. Např.:  Jeden den zkoušek je xx pracovních hod. za yy Kč/hod, tedy 5 dnů je tolik + jedna sekretářka, co nosí kafe, což je tolik => částka „Mzdové náklady“ uvedená ve formuláři. Nezapomeňte, že při vyúčtování projektu budete dokládat „Mzdové náklady“ a ne „laboratorní zkoušky“, takže uvedený postup Vás donutí, abyste se nad tímto zamysleli už při psaní projektu a ne až při účtování.

V souvislosti s novým pohledem na investice (viz výše!) je nezbytně nutné zdůvodnit jakoukoliv částku v pol. Investiční prostředky a uvést její výpočet při respektování pravidel kap. „Náklady na řešení projektu - Investice“. Jinak bude automaticky požadovaná podpora o výši investičních prostředků zkrácena.

Pokud žádáte podporu státu větší než 25% (vývoj), musí z projektu být vidět podíl výzkumu. Doporučuji postup uvedený na konci kapitoly „Výše podpory - Možná výše podpory“.

Zvláštní problémy činí spoluřešitelství; doporučuji prostudovat kapitolu „Řešitelé a spoluřešitelé“. Pro vyúčtování projektu je také velmi praktické, když obsahem smluv (a návrhu projektu) jsou i tabulky (formálně shodné s celkovými tabulkami projektu vč. vložených vlastních prostředků),  jejichž součet dá dohromady příslušné celkové tabulky projektu! Stejným způsobem je vhodné postupovat i při zdůvodňování požadovaných příslušných nákladů (a jejich částí u spoluřešitelů) a také pak při následném vyúčtování. Takovéto tabulky nejsou povinnou součástí projektu, ale velmi Vám usnadní práci!

 

ing. Václav Neumajer

výkonný předseda AVO